narucdetem@narucdetem.cz     737 135 217

Více než polovina Čechů někdy uvažovala o adopci nebo pěstounské péči

  1. červen 2015

Zdroj článku: www.hledamerodice.cz

Průzkum Nadačního fondu J&T z letošního března ukazuje, že zhruba polovina populace někdy uvažovala o přijetí cizího dítěte do péče. Třetina respondentů si o tomto tématu vyhledává informace a mluví o možnosti postarat se o další dítě se svou rodinou a známými. Reálně roste zájem o pěstounskou péči spíše v desítkách zájemců ročně, zájem o adopci je poměrně stabilní. V ústavní péči v ČR stále vyrůstá kolem 8000 dětí.

„V reálném životě je cesta od nezávazné úvahy k přijetí dítěte dlouhá a spousta faktorů ovlivní konečné rozhodnutí zájemce. V současné době roste zájem o pěstounskou péči na úkor osvojení, což určitě souvisí i s přijetím novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, jež uzákonila možnost větší podpory pěstounských rodin v oblasti služeb a upřednostnila jednoznačně pěstounskou péči před péčí ústavní. Tím výrazně vzrostl zájem o pěstounskou péči, včetně pěstounské péče na přechodnou dobu,“ vysvětluje ředitelka Nadačního fondu J&T Marie Oktábcová.

Mezi vážnými zájemci jsou také častěji ti, kteří znají ve svém okolí nějakého pěstouna. „Z praxe známe spoustu příkladů, kdy se pěstouny stali příbuzní či známí jiných pěstounů,“ komentuje průzkum Marie Oktábcová. „Dobré příklady táhnou a radost z pomoci dítěti je obrovská. Tito lidé jsou také lépe seznámeni s tím, co pěstounská péče obnáší,“ dodává Oktábcová.

Mýty o pěstounské péči přetrvávají

Lidé se podle výzkumu obávají přijmout dítě s tělesným či mentálním handicapem, případně dítě jiného etnika. „Výsledky průzkumu bohužel potvrzuje i praxe. Komplikované případy těchto dětí se neshodují s představami zájemců o pěstounskou péči. Proto se snažíme prostřednictvím kampaně Hledáme rodiče o osvětu v této oblasti s cílem najít vhodné náhradní rodiče pro děti, které v tuto chvíli na pomoc pěstounů zatím marně čekají,“ říká Marie Oktábcová.

Průzkum také ukázal, že Češi nemají příliš jasno v tom, co která z forem náhradní péče obnáší, a tápou i v základních otázkách jako například, kdo se může stát pěstounem. Pozitivní je fakt, že pro většinu respondentů je pěstoun opatrovníkem, hodným, obětavým člověkem, který pečuje o cizí dítě. Jako hlavní motivaci pro pěstounskou péči uváděli respondenti pomoc dítěti a lásku k dětem.

Nad 50 % lidí si myslí, že se lidé stávají pěstouny, protože nemohou mít vlastní děti. „Mnoho lidí bohužel nechápe pěstounskou péči jako službu dítěti, ale jako způsob, jak naplnit vlastní rodičovské ambice. Takoví lidé by ale měli uvažovat spíše o adopci,“ vysvětluje Marie Oktábcová. „Pokud chceme dětem, které z vážných důvodů nemohou vyrůstat ve své původní rodině, opravdu pomoct, měli bychom být připraveni přijmout dítě takové, jaké je, s celou jeho minulostí a se všemi možnými traumaty, kterými si prošlo. V současné době má každá pěstounská rodina právo využít řady služeb, jež pomáhají tuto náročnou roli zvládnout,“ dodává Marie Oktábcová.